Granátomety
21.10.2009 11:38
Společně s videem, které můžete vidět níže, odkryli naši archeologové z ještě hlubších vrstev prachových usazenin článek o plynových granátometech.
Lehké vrhače granátů jsou již od počátku 20. století prostředkem, jak podstatně zvýšit letalitu vojáka. V období války ve Vietnamu byly poprvé ve větší míře nasazeny 40mm odpalovače a podvěsné granátomety. Díky většímu „účinnému dostřelu“ než při vrhu ručním granátem se také snížil počet zranění vlastních jednotek letícími střepinami. Podle druhu použité munice lze ničit lehce obrněnou techniku, opevnění, vytvářet kouřové clony, vypouštět světlice, slzný plyn a dělat spousty jiných skvělých věcí.
V airsoftu už použití plynových granátometů takovéto výrazné výhody neposkytuje. Při výstřelu bez použití náměru se dopad munice pohybuje někde okolo 20m. Samozřejmě záleží na množství naráz vystřelené munice a na tlaku plynu. V rozmezí maximálního dostřelu je oblast dopadu okolo 10m v průměru. To většinou stačí na pročesání hustého křoví, nebo alespoň k znejistění protivníka, který po zjištění, že jeho úkryt před takovou palbou neobstojí většinou opustí svojí pozici. Nedocenitelný je při kvapném ústupu, kdy výstřel z granátometu většinu pronásledovatelů alespoň zbrzdí. Často jen kuli tomu, že spousta lidí je zvědavých jestli máte ještě jednu patronu, protože první výstřel neviděli a doufají, že se pokochají až vystřelíte znovu. Velkým pomocníkem se také granátomet stává při přepadových akcích, kdy výstřel mraku BB z vyvýšené pozice může vyřadit několik bojovníků najednou. Ve spojení s tenkým silonovým vláknem můžete vytvořit poměrně jednoduchou a pekelně účinnou past na hrot konvojů. Příkladem špatného použití se mi zdá palba na nepřítele, který je opevněn výš ve svahu, než je vaše pozice. Dále je to ostřelování oken budov. I když víte, že v místnosti někdo je, dotyčný zásah nepřizná ( přeci jen zásah odraženou BB neplatí). Použití granátometu v CQB mi už přijde jako věc postavená na hlavu. Když pomineme, že reálný granát se odjistí až po 40m letu, tak je jeho odpálení na nepřítele vesměs kontraproduktivní. Nejenže je hlučnost v uzavřené místnosti na poměry airsoftu značná, ale také se připravte na smršť odražených střel , které absolvují minimálně dva odrazy, pokud se po prvním dopadu neroztříští a dále nepokračují jako střepiny, které už dokáží poranit pokožku. Účinek na člověka jsme netestovali, ale věříme, že zásah v prvopočátku poměrně kompaktního shluku 165BB (o celkové hmotnosti 33g) které se pohybují rychlostí okolo 100m/s není nic příjemného. Dále musíte počítat s tím, že po namontování granátometu RIS a AN/PEQ na M4 se hmotnost zbraně vyšplhá nad slušných 5kg, které nosit celý den (neřkuli víkend) je pro netrénovaného airsoftmana očistcem. Majitelé zbraní s pevnou pažbou to mají v tomto případě rozhodně jednoduší, protože se těžiště zbraně neposune tolik dopředu. Pokud jste subtilnější konstrukce, tak se pořízení něčeho takového stane spíše zdrojem velkého nepohodlí, únavy a chyb. Do 40mm hlavně se také dostane o dost více nečistot než do jeho 6mm souseda. Kolejnice, ve které se pohybuje hlaveň, je také velkým lapačem nečistot. Jednoduchým řešením tohoto problému je po každé větší akci granátomet rozebrat, vyčistit a použít silikonovou vazelínu v množství menším než malém. Přeci jen pokud nemáte větší množství granátů, tak hlaveň otevírat často nebudete (tedy pokud nejste extra nervózní jedinec, před kterým žádné hejblátko neobstojí).
Spusty dotazů na AS webech je kladeno kolem údržby a různých poruch granátů samotných. Nejdostupnějším granátem je u nás zatím 40mm CA který má kapacitu 165BB a pár much, na které se společně podíváme. Prvním nedostatkem je nutnost po každém výstřelu zatlačit píst spoušti zpět do uzavřené polohy. Pokud se píst nenalézá v uzavřené poloze, plyn vám utíká vesele ven skrz otvory pro BB. Tento problém má snadné řešení. Zatlačíte malíčkem zespodu na spoušťový mechanizmus, dokud neucítíte, jak pístek zaklouznul přes těsnění do válce pro plyn. Toto těsnění byste měli udržovat promazané. Pokud oschne začne upouštět plyn a vy díky tomu v nejnevhodnější moment nevystřelíte. Další problém se pravděpodobně vyskytne při prvním neodborném rozmontování granátu. Pístek, který jsme předtím zatlačovali je totiž v poloze uzamykán osmi kovovými ložisky, které mají každé asi 0,8mm v průměru. Pokud neopatrně odšroubujete horní díl granátu může se stát, že pístek vyskočí a pošle miniaturní ložiska na výlet, z kterého se vám jich při štěstí vrátí sedm. Na kanadském airsoftovém foru jsem také narazil na vlákno, kde se zúčastnění do krve hádali, jestli granát nejprve nabýt BB nebo plynem. Nebudu tu rozhodovat co je lepší, jen uvedu úskalí obou způsobů. Pokud naplníte patronu napřed plynem, tak se vystavujete riziku nechtěného odpálení plynu. Na druhou stranu, když naplníte patronu první BB a pak ji napustíte plynem může nastat situace, že komora není dostatečně utěsněná, uzamčená a kule vám vyběhnou z patrony v ústrety. Obě varianty jsou při uspěchaném nabíjení více než možné, a tak jediná věc co vás před těmito scénáři spasí je vše provést v klidu na mrtvolišti.
